1. jak [v nějakém postavení] zůstat, setrvat: ktož co umie, ten příhodně Oſtaui se vždy neškodně KatoM 74a (oslaví ~N) vyjde ze všeho nepoškozen ♦ ostaviti sě na lži n. ve lži dopadnout jako lhář, usvědčit se ze lži: ktož mi o lepšiem bydlu praví, každý sě ve lži oſtawy PodkU 54 (~M; v rýmu); ktož noviny časté praví, často na lži sě oſtawy KatoVít 63a (v rýmu)

2. na čem s kým smluvit se, dohodnout se, ustanovit se (kniž.): na tom se s ním oſtawi, že mu šest ořóv připraví BawArn 4995; ustavenie…, na kterémž sme sě konečně svolili, sjednali a ostavili ArchČ 3,232 (1421) usnesli se

3. čeho, ojed. ot čeho [nežádoucího chování] zanechat něčeho, upustit od něčeho, zbavit se něčeho: ostavmy sě diela zlého LyrDuch 74; oſtaw sě rydánie ŽaltGlosKlem 36,8 (BiblDrážď, oſtaw se od prchlivosti ~Lit, var. v. opustiti¹ 10) derelinque furorem; Oſtawtez sě všeho bluda LegKat 2088; ač sě toho [okrádání] neoſtawis, a což jsi ukradl, nevrátíš DesHrad 955; oſtawiſs sě vilnosti BiblOl Ez 16,41 (přestaneš víliti ~Lit, přestaneš smilniti ~Pad, ~Praž) desines fornicari; aby sě oſtawyl svěcké přiezni a svěckých obyčějóv i tělesných AlbRájA 42a; oſtawte sě skutkóv tělesných manželských JakBetl 48b; ║ nebožátka, oſtawte sě, dlúhého hřebla zbavte sě HradSat 134b nechte toho. – Srov. ostati sě